V únoru 1921 bylo uskutečněno sčítání lidu podle příslušnosti k národnosti. Ve vyškovském ostrůvku připravoval Němce koncipient poslance Baeranny na schůzích a v osobních jednáních – instrukcích. Způsob sčítání odsoudil jako nespravedlivý a radil Němcům, co mají dělat, aby se počty Němců zvýšily – zatím papírově. Němečtí podnikatelé mají všechny své zaměstnance přinutit k přiznání k národnosti německé. Ty, kteří se nechtějí podvolit, poslat domů. Taktéž české čeledíny a služky u sedláků, kteří se nebudou hlásit k německé národnosti, poslat z 15. na 16. února do jejich domovských obcí. Němci, kteří jsou zaměstnáni v Brně, mají tu noc přijet domů a budou sčítáni dvakrát, posílí tím německé pozice doma i v Brně. Manželky i děti mají Němci za každých okolností přihlásit k národnosti německé, byť by ženy byly z českých rodin.

Způsob sčítání zachycuje kronika obce Lysovice, psaná německy, na straně 103. “Komisařem při sčítání byl berní úředník Hill z Vyškova, ve shodě s ním a starostou vyplňoval formuláře jen jednojazykově – německý odborný učitel Essler, doporučený obci komisaři … při čemž se zdržel připojení koncovek. Byl odsouzen k pokutě 2000 K a starosta 4000 K a jednotliví pomocníci 500 K, nebo k přiměřenému trestu vězení.”

K sčítání lidu v německém ostrůvku se vrací Vyškovské noviny č. 18 z 29. IV. 1921. Konstatují, že “sčítacím způsobem” nebylo dosaženo správného obrazu o poměrech národnostních. Při provedených korekturách – kontrolách došlo ke změnám, které však stále neodpovídají skutečnosti. V kontrolovaných obcích je národnostní složení následující:

Za uvedené nedostatky byli jednotlivci ze sčítacích komisí odsouzeni k peněžitým pokutám nebo vězení. Vzhledem k všeobecné amnestii prezidenta Masaryka, jak uvádí kronikář, bylo od potrestání upuštěno. (Kronika Lysovic, s. 103.)

Z uvedených skutečností lze oprávněně vyvodit, že ani sčítání lidu v německém ostrůvku nevedlo k zjištění skutečných poměrů; ukazují také, jakých prostředků používali Němci k uhájení svého postavení.

Německé hnutí v Brně, ovlivňující činnost Němců v jazykovém ostrůvku, mělo výrazné nacionální zaměření. Vznik ČSR nikdy neuznali. Zformovala se zde kolem časopisu Der Aufbruch (Průlom) skupina zastánců velkoněmeckého plánu sjednocení Evropy pod německou hegemonií. Proto také intriky proti ČSR tu měly příznivou půdu. Za zločin vyzvědačství byl stíhán poslanec československého parlamentu za Německou nacionální stranu, Dr. A. Baerann, zvolený brněnskou volební župou, a s ním byl porotním soudem v Praze 19. 1. 1923 odsouzen ke třem letům těžkého žaláře další brněnský Němec Karl Schwabe, představitel a mluvčí německých nacionálů. (Srovnej: Žampach, V.: Vysídlení německého obyvatelstva z Brna.)

V německém jazykovém ostrůvku občané české národnosti nalézali oporu a podporu k uhájení své národní existence a rozvoji vzdělanosti v Národní jednotě. V roce 1927 okrsková Národní jednota ve Vyškově hodnotila svou dvacetiletou činnost. Poukázala, že dnes, stejně jako dříve, v německém jazykovém ostrůvku je její činnost nezbytná k zajištění rozvoje národa. Konstatovala, že Němci v našem státě jsou ve výhodě proti nám, ovládají kapitál, průmysl, obchod a také velké komplexy zemědělské půdy, jsou nacionálně uvědomělejší a schopni přinášet všechny oběti. Jejich sebevědomí a útočnost narůstá. Počet členů organizovaných v kulturních spolcích (Kulturverbund) a v dalších institucích v porovnání s počtem členů v místních odborech Národní jednoty nesvědčí v náš prospěch.

České menšinové školy vedle toho, že zabraňují poněmčování dětí, mají dalekosáhlý význam pro český život v německých obcích. Mají být centrem národněosvětové, hospodářské a politické práce a místem, v němž nalézají čeští občané pomoc a podporu menšinového učitele a Národní jednoty.

Vyškovský okrsek Národní jednoty rozvíjel svou poválečnou činnost od roku 1920. Od října 1918 tuto práci obětavě konal prof. K. Weigner; byl zakladatelem a organizátorem prvních menšinových škol na Vyškovsku. Předsedou okrsku Národní jednoty ve Vyškově byl Ing. Jar. Souček. Za deset let mělo menšinové školství měšťanskou školu v Kučerově, 5 škol obecných – v Čechyni, Hlubočanech, Kučerově, Komořanech a v Terešově, tři školy mateřské – v Čechyni, Hlubočanech a Komořanech. Školy měly přes půl třetího sta českých dětí. Místnosti škol byly mimo Komořany a obecnou školu v Kučerově provizorní, neodpovídaly pedagogickým a zdravotnickým požadavkům. Nejostudnější bylo umístění měšťanské školy kučerovské v sousední obci, ve staré hájovně v Bohdalicích. Škola se měla stěhovat do nově postavené budovy v Kučerově, postavené okrskem, nesměla se však přestěhovat, poněvadž kučerovští Němci vlivem svých ministrů ve vládě toto přemístění mařili.

V Kučerově byl společným nákladem Okresní péče o mládež a okrsku Národní jednoty zařízen “Dětský domov”, v němž bylo umístěno deset sirotků, kteří navštěvovali obecnou školu v Kučerově a měšťanskou školu v Bohdalicích.

Pronikavý vliv po stránce hospodářské a sociální měla pozemková reforma. Celkem bylo rozparcelováno 1966 měr půdy. Z toho odkoupila Národní jednota v Hlubočanech 103, v Kučerově 70, v Čechyni 3 míry. Tuto půdu dávala do nájmu drobným českým lidem počtem 30, tedy tolik českých rodin bylo existenčně posíleno nebo zabezpečeno. Mimo to se dostalo drobného přídělu půdy 11 rodinám v Hlubočanech a v Terešově, 42 rodinám v Čechyni, Komořanech a dalším rodinám v sousedních českých obcích.

S přídělem půdy souvisel i stavební ruch. Velká stavební akce byla uskutečněna v Kučerově. Vznikly tam dvě kolonie; jedna na “Rybníkách”, kde byla vybudována státní škola obecná, “Dětský domov” a budova pro měšťanskou školu, dále kolonie manerovských, kde stály tři usedlosti a další měly následovat. V Komořanech kolem české školy vyrostla nová česká čtvrť. V Čechyni bylo vybudováno šest staveb, v Hlubočanech četnická stanice a hospodářská usedlost.

Okrsek Národní jednoty napomohl, aby českým lidem byl jejich osud zpříjemněn českými úřady. Byly zřízeny četnické stanice v Hlubočanech a v Kučerově a poštovní úřad v Kučerově. (Vyškovské noviny č. 18 z 2. V. 1930, s. 2 – 3.)

Změny v německém ostrůvku byly zcela odlišné v přirovnání k jiným českým menšinám, kde čeští lidé usilovali o zřízení české školy a němečtí sourodáci uznávali právo na vzdělávání v jazyku mateřském a proti zřízení české školy se nestavěli. Na Vyškovsku však zřízení každé české školy vyžadovalo překonat odpor Němců. Bojovalo se o místnosti pro českou školu, o pozemek pro výstavbu školní budovy, o byt pro učitele a zvláště o každé české dítě. (Vyškovské noviny č. 18 z 2. V. 1930, Vystoupení A. Votavy z Brna, inspektora menšinových škol.)

Reklamace českých dětí z německých škol nebyly prováděny účinně a nepřinášely výsledky. Rodiče těchto dětí z českých i smíšených manželství ohlašovali i po výnosu správního soudu soukromé vyučování, které bylo prováděno v jazyce německém. Po dovršení 14. roku vydávala se jim správami německých škol vysvědčení propouštěcí (Lysovice, Čechyně). Bezvýsledná reklamační praxe, pomalé vyřizování a neřešení stížností a intervencí u vyšších školních úřadů vedly k tomu, že v jazykovém ostrůvku se ztrácelo (bylo odnárodňováno) ročně 30 až 40 českých dětí. Liknavé budování menšinových škol na Vyškovsku bylo obžalobou vládních kruhů.)

Historie zrady – Vyškovský německý jazykový ostrůvek 1918–1946 2, PhDr. Václav Šůstek, CSc.